Tripovník - Cestování z vlastního pohledu

Pomalu se blíží konec roku 2022 a já si stále nervózně poklepávám nohou, že jsem se doteď nedostal k dopsání žádné další kapitoly, a že jich mám v hlavě stále dost a dost. Nebojte, Tripovník není mrtvý, jen si dal podzimní přestávku, která se nepatrně protáhla. Pokud jste pravidelnými čtenáři, jistě víte, že již několik kapitol se točilo kolem husitství a že s námi výletovali i kluci z projektu Vojtata. V poslední kapitole, kterou letos na Tripovníku uvidíte, se opět s Kunou a Vojtou vydáme po stopách Jana Žižky z Trocnova a podíváme se rovněž na Kozí hrádek, který je spojený s další velkou postavou dějin – Janem Husem.

Psal se datum 25. září, obloha venku byla zatažená a zlověstně vyhlížející mraky slibovaly propršenou neděli. Co bychom to ale byli za výletníky, kdybychom se tímto nechali odradit. Obzvláště, když jsme byli domluveni s Petrem a Vojtou (Vojtata), které jsme po cestě měli vyzvednout. Sbalili jsme housky, tatranky a kolem desáté hodiny dopolední už vyzvedávali naše spolucestovatele. Stejně jako v případě kapitoly o bitvě u Sudoměře, ani zde nesmělo chybět válečné vybavení husitů a křižáků. Tyto propriety alespoň vyrovnávaly autenticitu nastolenou nejen tatrankami, dopravním prostředkem, kterým bylo hned několik koní stísněných pod malou kapotou, a vlastně vším ostatním.

Na kraji Prahy jsme udělali ještě jednu důležitou zastávku, pořídili pro naše koníky palivo na čerpací stanici a pokračovali směr Trocnov. Cesta ubíhala poměrně rychle a přispíval k tomu hlavně fakt, že byla neděle a navíc nebylo úplně hezké počasí. Celou cestu jsme tak očekávali, že nás svatý Petr pořádně pokropí. Lepší totiž teď než při procházení okolí památníku Jana Žižky z Trocnova.

Obrázek: Obrysy základů příbytku slavného vojevůdce Jana Žižky z Trocnova

První zajímavostí, o které je si třeba říct, je fakt, že památník, muzeum a přilehlé okolí (včetně samotného Trocnova) leží v katastrálním území města Borovany. S trochou nadsázky lze tedy říci, že je Jan Žižka z Borovan. Zní to divně, že? Zůstaneme ale raději u Trocnova, i když jsme se do centra vesničky ani nepodívali. Zajímavější místa se nacházela asi tři kilometry dál v přilehlých lesích.

K samotnému rodišti slavného vojevůdce pak vede cca kilometr dlouhá úzká asfaltová cestička a moc místa na případné vyhnutí s protijedoucím vozem vám zde nezbyde. Při jejím průjezdu neunikne bystrému oku, že na přilehlém poli se cosi děje. Dopředu prozradím, že se jedná o stavbu Archeoskanzenu, který ale v době naší návštěvy ještě nebyl dokončen. Jak jsme se posléze dozvěděli od paní z muzea, chyběla sláma na střechy, a proto došlo ke zpoždění. Nutno podotknout, že celý nově vznikající komplex vypadá skutečně krásně, a nebojím se říci, že až bude hotový, přenese vás o několik století zpět a budete se alespoň na chvíli cítit jako cestovatelé v čase. Podle předpokladů by všechny tři etapy projektu měly být dokončeny v roce 2024. Jakmile bude hotovo, určitě se na místo s Tripovníkem vydáme znovu.

Obrázek: Památník Jana Žižky vysoký 13 metrů

Po příjezdu na poloprázdné parkoviště, kde nebylo ani živáčka, jsme se posilnili houskami, sbalili vybavení a šli zkoumat okolí přilehlého muzea. Jeho návštěvu jsme odložili a vydali se na okruh kolem muzea do lesů. Hodinky ukazovaly půl jedné odpoledne a my potkávali pouze opozdilé houbaře. Před naší příjezdem totiž sprchlo a podél cesty se to hemžilo všemožnými druhy hub.

První historickou zastávku jsme udělali u domu Jana Žižky. Je třeba uvést na pravou míru, že se nejednalo o dům, ale pouze o jeho vyznačené základy, které se nacházely pár metrů od vyznačené cesty na rozlehlejší travní ploše. Žižkův dvorec a jeho vizualizaci jsme si alespoň mohli prohlédnout na nedaleké naučné cedulce. Tajemno kolem slavného bojovníka je zahaleno v takové mlze, že i zde se jedná pouze o domněnku a není zcela jisté, že na tomto místě Žižka žil.

Obrázek: Úchvatná příroda v areálu Památníku Jana Žižky z Trocnova

Pokračovali jsme dál a Petr zvaný Kuna už s palcátem odbočil na houby. Není se ale čeho obávat. K masakru nedošlo, houby poslušně ze země vyskakovaly prakticky samy. Ano, trochu se nám výlet za historií zvrtnul v houbaření, ale to byl jen začátek. Před nefalšovaným sběrem jsme ještě ale navštívili sochu Jana Žižky, která stojí na vysokém čtyřbokém jehlanu - dohromady vše měří 13 metrů. Autor Josef Malejovský směle konkuruje ve velkoleposti díla svým kolegům Kodetovi a Kulířovi, kteří se svou šestnáctimetrovou sochou u Sudoměře rovněž vzdali Žižkovi hold.

Jelikož byl všude klid, kluci tasili zbraně a my si tak shlédli unikátní historický souboj husitů a křižáků. Při souboji jsme si všimli, co nám příroda připravila krásného. Zatímco se kluci pobíjeli na bitevním poli, my se plazili po kolenou a fotili dešťové kapky na listech tamní flóry. A to to zprvu vypadalo, že budeme během chvíle zpátky na parkovišti.

Další zastávkou na naučné stezce byl Žižkův rodný dub nebo alespoň to, co z něj zbylo, případně to byl úplně jiný strom. Ten původní totiž měl být církví pokácen a spálen roku 1700. Pověst ale praví, že roku 1360 se pod dubem v Trocnově Žižka narodil a na tomto domnělém místě dnes leží pomník z kamenů pod již docela oschlým stromem. Nicméně místo je to pěkné a samotný strom dotváří tajemnou atmosféru. Zatímco jsem se snažil udělat hezkou fotku, zbytek výpravy zaplul do lesa na hříbky a byly slyšet jen vítězoslavná zvolání typu – "mám!".

Obrázek: Místo, kde se pod dubem narodil slavný vojevůdce je stylově udržováno

Chvíli trvalo a les mi zpět vydal moji milou i mé kamarády. Nastal čas houby ošetřit, a jak "s jídlem rostla chuť", tak já pokračoval po hlavní cestě a zbytek se plahočil přes lesní porosty a hledal další pochutiny. U rybníku Žižkovec jsme se sešli zpět na hlavní cestě a pokračovali k Mikšovu dvorci. Lesní cesta se ale stala užší, blátivější a navíc se zdála být rájem cyklistů, kterých jsme (pochopitelně v tom nejužším místě) několik potkali.

Prošli jsme kolem pěkné roubené studny a obhlédli si Mikšův dvorec. Jednalo se o podobné znázornění jako u dvorce Žižkova o pár kilometrů zpátky. Z obydlí taktéž zbyly už jen základy, ale trochu „propracovanější“, než tomu bylo u plochého příbytku předtím. Výhoda ale stále byla, že jsme v přírodě a že jsme tu sami. Kochali jsme se loukou, lesy a oblohou… Že mraky nad námi ale nejsou pouze pro okrasu, nám bylo připomenuto velice záhy. Svatý Petr na nás spustil lehký vlahý déšť a my tak urychlili kochání se a vyrazili zpět ke studni a více do lesa, kde na nás kapky zatím příliš nemohly.

Obrázek: Vlevo rybník Žižkovec, vpravo pak rybník Grandlový

Zde jsme si ještě pročítali rychle naučnou ceduli, kde Kuna hned našel tiskovou chybu. Jasně, stane se, ale buď cedule nečtu vždycky příliš pozorně nebo mi to mozek filtruje, ale takový překlep jsem snad ještě sám neviděl a stávat by se neměl. Vzorní turisté už před námi písmenko škrtli a nad něj napsali to, které do textu pravděpodobněji patří. Mezi námi a muzeem už zbývalo pouzepár kroků kolem vodních ploch Horní a Dolní Trocnov, od kterých byl krásný pohled na novou výstavbu již zmíněného Archeoskanzenu Trocnov.

Krátká dešťová přeháňka se stala minulostí a my už stáli před muzeem, které se nachází v tamním malém, zřejmě bývalém, statku. Koupili jsme si lístky a nahlédli do historie různých předmětů, zbraní a obecně života lidí tehdejší doby. Pro děti jsou zde na tabletu připraveny i hry jako puzzle s husitskou tématikou nebo ozvučené výlohy s bitkou cínových vojáčků, které zaujmou i dospěláky. V jedné z výloh uvidíte i vizualizaci připravovaného nedalekého skanzenu. Pokud vás pobolívají nohy, v jedné místnosti si můžete sednout a sledovat smyčku s dokumentárním filmem. Pokud se ptáte, kde je vozová hradba, tak i zde jeden vůz mají. Venku cestou na toalety pod dřevěnou stříškou jeden polootevřený „obrněný“ čtyřkolák naleznete.

Obrázek: Mikšův dvorec, roubená studna, Archeoskanzen a překlep na informační cedulce

Kluci ještě udělali milé paní u pokladny tržbu se suvenýry a kolem třetí hodiny jsme místo zase opouštěli. Když to tak shrnu, jako samotný výlet se cesta vyplatí, až bude k dispozici několikrát omílaný skanzen. Kdo ale má rád husity a přírodu, tomu určitě místo doporučujeme navštívit i v současnosti. Určitě si k tomu ale vyšetřete nějaký prostor navíc a navštivte další místa, která jsou vám napovězena na plotu u vstupu do muzea.

Vzhledem k času jsme toho využít nemohli, ale cestou do Prahy jsme přeci jen ještě jednu zastávku v plánu měli. Jak bylo na začátku kapitoly zmíněno, čekal nás ještě Kozí hrádek nebo alespoň to, co z něj dodnes zbylo. Kdo často jezdí po dálnici D3 možná ví, že tato zřícenina se nachází co by kamenem dohodil z jedoucího automobilu. Jelikož se ale házet z auta nic nemá a navíc cca 200 metrů by kamenem nedohodil asi ani Jan Železný, bylo zapotřebí využít alternativní trasu. Nenápadná zajížďka v podobě pěti kilometrů společně s počasím zapříčinila to, že jsme na Kozí hrádek dorazili prakticky osamoceni.

Obrázek: Archeoskanzen, který své návštěvníky snad brzy přivítá... Chce to jen více sena atp.

Chvíli se zdálo, že je památka zavřená a my se k ní nebudeme moci přes dlouhé dřevěné a kamenné schody dostat. V malé budce u schodů se však před kapkami deště schovávala paní pokladní a my se mohli zaradovat. Jak tomu u zřícenin často bývá, moc toho nezbylo. Okolí je navíc zarostlé stromy, takže i z důvodu toho, kde byl hrádek zbudován, výhled nečekejte. Přesto jsou trosky zajímavé a když chodíte po krajních pobořených zídkách, nechcete upadnout tam, kde byl kdysi vodní příkop.

Na místě, kde žil a kázal mistr Jan Hus, jsme se zastavili na nějakých dvacet minut a to jsme vzali prohlídku poměrně letem světem. Podle vizualizace, která nastiňuje předpokládanou podobu stavby, lze usuzovat, že se jednalo o útulné bydlení. Samozřejmě vzhledem k době. Na rozloučenou jsme se vyfotili také s tamním Janem Husem, který ve své zdřevěnělé ruce dřímal novodobé stříbrňáky a my jsme mu od cesty rovněž něco přispěli.

Obrázek: Muzeum husitství v areálu památníku. Na zahradě naleznete i vůz z vozové hradby

Ačkoli jsme se opět dostali na druhou stranu příkopu, ještě jsme se zpátky k autu nehrnuli. Obdivovali jsme chvíli Husovu lípu vysázenou v roce 2015. Stejně jako Žižka, i Hus má svůj osudový strom. Ten, se kterým je údajně spojován, se sice nachází na hranici CHKO Šumava, ale zde se vlastně také hodí. Obecně se koncept okolí Kozího hrádku povedl. Zbytek bude zajímavý hlavně pro děti. Naučná stezka kolem zříceniny je totiž plná hezkých kreslených příběhů a na každém zastavení navíc mají malé ratolesti nějakou naučnou hru. Deset veselých zastavení jsme, jak je naším zvykem, vzali odzadu. Ve finále to příliš nevadilo, protože jsme v protisměru stejně nikoho nepotkali. Nebylo divu, mezi zastavením číslo 4 a 5 cesta dost klouzala. Nemluvě o tom, že se nacházela v kopci. S pomocí malého Vojty jsme však veškerá stanoviště vyluštili a nikdo se v bahnitém terénu nenatáhl a nehrozilo tak, že do Prahy půjde pěšky. Pravidla Top Gearu jsou zkrátka neúprosná i u nás.

Obrázek: Kozí hrádek, kde pobýval a kázal mistr Jan Hus. Jinak uznejte, ta podoba (vpravo dole)!

V pět hodin jsme tak ukončili náš rychlovýlet po stopách dvou slavných Honzíků a vyrazili zpět do Prahy. Po cestě na nás stačilo vypršet vše, co jsme na obloze přes den viděli, takže jsme měli veliké štěstí. V takovém počasí bychom asi na obchůzku muzea a zříceniny vůbec nevyšli. Společně s faktem, že se jednalo o neděli v podvečer a hodně lidí vzalo Prahu útokem, trvalo asi dvě hodiny než jsme naše kamarády navrátili do tepla jejich domova a sami pak dojeli do toho svého.

Celý výlet nakonec zabral cca 10 hodin, ze kterých většinu ukouslo cestování. Nutno ale dodat, že se jednalo o skvěle využitý čas a na tento výlet budeme také dlouho vzpomínat. Není nad to se vypravit s dobrou náladou a dobrými kamarády za historií naší země a přitom se něco přiučit, i když do toho třeba prší.

Obrázek: Husova lípa a naučná stezka kolem Kozího hrádku. Na své si přijdou zejména děti!

Vám všem, kteří Tripovník čtete pravidelně nebo jste náhodně narazili na tento článek, přeji, abyste si i vy do nového roku přenesli úsměvy, touhu poznávat za pevného zdraví naši krásnou zemi, aby vás neopouštělo štěstí, hřála vás láska a spokojenost. Tripovník tu s vámi bude v roce 2023, ještě není jisté v jakém formátu, ale bude. Můžete se však těšit na překvapení. Proto sledujte náš web i sociální sítě Facebook a Instagram.

Cestování zdar!