Bitva u Sudoměře 2021
Historik by nad názvem této kapitoly asi zaplakal, ale nebojte, nechceme měnit učebnice dějepisu, ale chceme vám přiblížit další z našich výletů z roku 2021. Husitská tématika není na Tripovníku novinkou, ve stejném roce jsme se s rodinkou sestry mé Martinky vydali do města Tábor. O pár týdnů později nás čekala replika bitvy u Sudoměře. Předem prozradím, že my jsme byli pouhými diváky a na říjnovou pouť na jih od Prahy jsme vyrazili s Petrem Bunešem alias Kunou a jeho synem Vojtou. Kuna, kromě toho, že je zakládajícím členem a kytaristou ve známe české kapele Alkehol a společně s Vojtou mají rodinný projekt Vojtata, je také společně se svým synem milovníkem historie. Nějakou dobu jsme si domlouvali společný výlet, konečně nám vyšlo sladit si termíny a mohli jsme vyrazit. Cílem výletu byla Sudoměř, konkrétně ta u jihočeského Písku.
Aby ale ani tentokrát nebyla cesta příliš jednoduchá, předcházela jí moje návštěva v Alze v Holešovicích, kde jsem si ještě musel vyzvednout jednu objednávku a z reklamace mi měla dorazit opravená kamera do auta, na kterou jsem si už hodně zvykl a vřele všem řidičům doporučuji si také nějakou sehnat, pokud ji již nevlastníte. Než jsem se vymotal ze spáru zeleného mimozemšťana, bylo kolem půl desáté, takže jsem rychle namontoval kameru a vyrazil pro ostatní výletníky. Když jsme s přítelkyní přijeli ke klukům, kteří potřebovali být před čtvrtou zpátky v Praze, viděli jsme je už netrpělivě postávat před domem. Tento výlet bude rychlý a intenzivní…
Cesta rychle utíkala a než jsme dorazili k Sudoměři, zastavili jsem se pouze jednou. Doplnit energii jsme se rozhodli na benzinové stanici u obce Chraštice. Překvapením byla nabídka produktů, které si můžete v obchodě u stojanů s pohonnými hmotami pořídit. Prim však hrály všechny možné produkty z konopí. Ač se v jedné písni Alkeholu o travičce zelené zpívá, my si nic “zeleného” nepořídili a místo toho jsem v ruce třímal obrovskou tyčinku Lion. Poseděli jsme si ve venkovním altánku, nasedli zpět do auta a vyrazili směr rybník Markovec. Tato vodní plocha byla důležitá nejen pro naši orientaci, ale společně se svým kamarádem, rybníkem Škaredým, sehrála v březnu 1420 významnou roli.
Kolem půl dvanácté jsme konečně dorazili na prázdné bezplatné parkoviště u mohyly Jana Žižky. Stejně jako husitům 25. března 1420, i nám nebylo 16. října 2021 úplně teplo. Kromě zbraní jsme tak z kufru vytáhli i mikiny a čepice. Pokud jde o zbraně, jednalo se samozřejmě o dobové věrné napodobeniny křižáckého a husitského vybavení. Vojta hrdě vyběhl s helmicí a palcátem, Kunovi pak zbyl štít s mečem. Já s Martinkou byl vyzbrojen technikou na focení a natáčení. Všechny nás také doprovázela výborná nálada. Cestou k obří soše husitského vojevůdce jsme byli svědky hned několika střetnutí mezi křižáky a husity. Sami jsme si mohli s Martinkou vyzkoušet i zbroj z obou táborů. Přes všechno válčení jsme málem přehlédli jinak nepřehlédnutelnou 16 metrů vysokou kamennou sochu Jana Žižky. V tomto případě trochu přeháním, protože ta se opravdu přehlédnout nedala. Úchvatná stavba akademického sochaře Emanuela Kodeta a stavitele Františka Kulíře z roku 1925 slouží jako památník již několikrát zmiňované bitvy.
Po chvilce obdivu u obří kamenné sochy jsme vyrazili na hráz mezi rybníky Markovec a Škaredý. Při naší návštěvě byly obě plochy plné vody. Jaký to rozdíl oproti 600 letům zpět, kdy byl rybník Škaredý vypuštěný a plný bahna. Tato konkrétní záležitost zřejmě pomohla bitvu rozhodnout v prospěch husitů. Ač měla královská vojska převahu, při obcházení vozové hradby vyskládané právě na hrázi dvou rybníků zapadla do bahna vypuštěného rybníku. Těžce vyzbrojení rytíři seskakovali z koní, ale přesto neměli proti “lehčím” protivníkům šanci. Kuna s Vojtou, ač bez koní, běhali po hrázi a někdy se zahnali takřka do klidných vod Markovce. Zapálených bojovníků si nemohly nevšimnout dvě kolemjdoucí dámy, které se s námi posléze daly do řeči a hlavně malý Vojta s Petrem si s nimi povídali ohledně právě simulované bitvy. Protože mají oba husitskou tématiku aktuálně v malíčku, potvrzovali i vyvraceli znalosti, které obě turistky o historii svázané s tímto místem měly.
Po příjemném pokecu jsme pokračovali k dalšímu rybníku, jehož název je velmi prozaický. Říkají mu Prostřední. Na jeho konci u cyklostezky naleznete čtyři sochy husitských bojovníků, které se pro nás staly velkou atrakcí. Břeněk, Jan, Mikuláš a Viktorin si s námi zapózovali na fotkách hned několikrát. Pánové symbolizují nejen čtyři stovky tehdejších vojáků, ale také čtyři artikuly pražské - pilíře husitského hnutí. Čas neúprosně utíkal a proto jsme se krátce po čtvrt na dvě dali na cestu zpět k zaparkovanému automobilu. Během návratu jsme s Vojtou provedli pár rozhovorů, jak se nám dnešní výlet líbil a on se líbil moc. Skvělá společnost, krásná příroda a poučné historické okénko do našich dějin. Byl to sice jeden z našich nejkratších výletů, ale rádi na něj doteď vzpomínáme.
Vzhledem k tomu, že jsme měli po dopravení kluků domů ještě čas na další výpravu, společně s Martinkou jsme si zašli na dobrou obědo-večeři do čínské restaurace a vyrazili na večerní zábavu, která nás čekala. Meče a palcáty jsme vyměnili za lasery. Ne, neběhali jsme s ukazovátky a nesvítili na stavby okolo, to za nás připravilo několik jiných šikovných lidí z pražského Signal Festivalu. Martinka už zkušenosti s jedním z předchozích ročníků měla, pro mě to byla premiéra.
Svoji pouť večerní Prahou jsme započali v Holešovicích na Výstavišti v Průmyslovém paláci. V prostřední části budovy se odehrála asi ta nejlepší projekce z celého večera, kterou jsme nakonec viděli. Po skončení show jsme pokračovali do parku Stromovka, kde nás rovněž zaujala tamní instalace mezi kmeny stromů. Nafukovací barevní panáci, jejichž barvy si mohli měnit samotní návštěvníci byli doslova obsypáni zvědavými pozorovateli.
Velké naděje jsme vkládali do instalace v tamním planetáriu. Zde jsem už strašně dlouho nebyl, snad od základní školy, a snad jsem se těšil víc na návštěvu budovy, než na samotnou projekci, která upřímně nikoho z nás příliš nenadchla. Tématiku těžby nerostných zdrojů jsme v průběhu opravdu nepoznali a myslíme si, že se potenciál planetária dal využít více. Cestou z planetária se návštěvníkům otevřela i výstava kosmonautiky včetně makety části raketoplánu. Ihned vyskočily vzpomínky na Ameriku, kde jsme viděli hned dva skutečné. Atlantis v Kennedyho vesmírném středisku a Enterprise v New Yorku. Před planetáriem pak návštěvníci mohou vidět maketu lunárního modulu.
Cestou z Holešovic jsme obdivovali ještě krásně osvícenou pouťovou atrakci. Obrovský svítící a blikající dům plný důmyslných překážek už sice moc návštěvníků neměl, ale pár kolemjdoucích uhranul. Další zastávky, které jsme cestou na Karlínské náměstí realizovali, ani nestály za zmínku. Samotná projekce na kostelu sv. Cyrila a Metoděje byla sledována obrovskou hromadou lidí a byla škoda, že nebylo více projekcí na takto zajímavé budovy. Svoji “laserovou pouť” jsme zakončili večerní procházkou kolem Vltavy, kde na nás svítila těžební věž umístěná na ostrově Štvanice.
Bylo přesně jedenáct večer a hladoví jsme se rozhodovali, jestli jet domů nebo ještě zkusit nějaké rychlé občerstvení cestou na metro. Trochu jsme však nedomysleli, že takový nápad bude mít více lidí, kteří se po Signal Festivalu budou ulicemi Prahy pohybovat. McDonald’s u Florence nám poskytl obrázek, který jsme zde ještě neviděli. Naprosto přeplněná restaurace, kde se nedalo takřka hnout nás měla odradit. Hlad byl ale silnější než my a riskli jsme objednávku. Přece nebude trvat tak dlouho, abychom nestihli poslední metro, když je navíc prodloužen provoz, že? No, měli jsme na mále. V historicky nejdelší frontě v “mekáči” jsme čekali 50 minut a metro museli dobíhat.
Najedeni, proběhnuti a dovezeni domů jsme kolem čtvrt na dvě mohli konečně dlouhý den plný dobrodružství uzavřít klidným a nerušeným spánkem. Příběhy roku 2021 se touto kapitolou ale stále neuzavírají. Můžete se stále těšit na několik restů, které jsou v pomyslném šuplíku, a proto sledujte dále Tripovník a jeho sociální sítě Instagram a Facebook. “Na počtenou” u dalších kapitol!
Zveřejněno: 31.05.22 v 23:20
Krátké výlety 2021
Zajímavosti
- Hosty nám byli Kuna a syn Vojta z Alkeholu a projektu Vojtata
- Udělali jsem si vlastní rekonstrukci bitvy u Sudoměře
- Zažili jsme nejdelší dobu na čekání v rychlém občerstvení
Sociální sítě
