Tip na rodinný výlet s rozhlednou Máminka
Od posledního výletu po Čechách uplynulo více než jeden měsíc. Mezitím jste si mohli zde na Tripovníku přečíst nejdelší kapitolu Cesty do Ameriky z úžasné Filadelfie. Než se ale v příběhu za louží posuneme do poslední fáze, uděláme si opět malou odbočku do naší krásné vlasti. Tentokrát nás s velkou náručí přivítala Křivoklátská vrchovina s dřevěnou rozhlednou Máminka na Krušné hoře.
Deštivé počasí, které nás v posledních týdnech provází, však mohlo zhatit i tento náš plánovaný výlet. Předpovědi meteorologů se během týdne ale změnily tak, že jsme při sobotním dopoledni naopak z Prahy dešti měli utéct. Daň za to bylo brzké vstávání, kdy jsme se kolem deváté měli sejít na druhé straně města s našimi spoluvýletníky - veselou rodinkou sestry mé přítelkyně.
Hlavně malé děti byly nadšené a nemohly se už dočkat příjezdu na parkoviště Na Vartě blízko Hudlic u Berouna, kde naše dobrodružství začínalo. Upřímně, jak jsem byl zabraný do krásných silnic, ani jsem si nestačil všimnout hrdé cedule při vjezdu do Hudlic, která upozorňovala na tamní rodný dům Josefa Jungmanna. Na domovskou roubenku významného spisovatele a překladatele jsme se ale podívat nejeli.
Místo toho nás čekal 1,7 km dlouhý výšlap po turistické modré na vrchol Krušné hory. Pro malé děti, které s námi absolvovaly více než 100 výškových metrů, byly na cestě připravené různé hádanky či náměty na úkoly proti trudomyslnosti. Během výpravy na rozhlednu jsme absolvovali hody šiškami na cíl nebo do dálky, kreslili sluníčka, stavěli věže z kamení nebo hádali zvířátka podle pantomimických dovedností členů výpravy. Děti tak měly o zábavu postaráno a touha po objevování dalších cedulek s úkoly je hnala dál a dál. Na několika rozcestích také byly k dispozici naučné tabulky s předměty, které lidé odhazují v lese, s popisky, za jak dlouho se dokáží v přírodě rozložit. V tu chvíli jsem si vybavil vyhlídku Havránka v pražské Troji, kde jsme v týdnu s přítelkyní večeřeli při západu slunce. Co lidé totiž pohodí po okolí, je někdy až neskutečné. Přitom není problém si vzít s sebou nějaký pytlík a vyhodit odpadky někde cestou zpět do koše.
Vraťme se ale zpět k našemu stoupání na rozhlednu Máminka. Modrá stezka skýtá totiž plno překvapení včetně krásně provedené “Myšlenkové zahrádky”. Tato stezka moudrosti obsahuje 10 cedulek z nichž hned první hlásí, že každý den máte prožít tak, jako byste v něm měli prožít celý život. Kdo se však vydá na cestu porozumění, mine domov dvou skřítků. Hudlinoš a Hudlinoška si zde hoví před jeskyní a pozorují zvědavé turisty mířící k rozhledně. Zastavte se u nich a pomozte jim vylepšit jejich obydlí nebo přistavět nějaké statky kolem.
Po hodině cesty naučnou stezkou, během které si děti užily spoustu zábavy a stihly také přestávku na doplnění energie, jsme došli na vrchol Krušné hory. Jako dominanta se před námi tyčila 33 metrů vysoká dřevěná rozhledna. Už z prázdného parkoviště bylo jasné, že v okolí nebude moc lidí a ani u rozhledny jsme jich příliš nepotkali. Pouze jedna malá skupina obsadila jeden ze stolů. Co ale bylo pro nás v dané chvíli nejdůležitější, byl fakt, že druhý stůl s přilehlým ohništěm byl volně k dispozici. Už od parkoviště jsme totiž v batůžkách měli zásoby na opékání. Jen u mě v batohu se skrývalo 8 chlazených plechovek s nealko pivem, ze kterých už na vrcholu zbývalo pouze 5. Kouzelný batůžek dále skrýval 3 klobásy, 4 špekáčky, pár Horalek na doplnění energie a další potřebné věci pro správného výletníka.
Obsadili jsme tedy stůl a část výpravy využila situace a směrovala na vrchol prázdné rozhledny. Vzhledem ke konstrukci může být na Mámince v jeden čas maximálně 9 lidí, z toho 6 na vrchní plošině. S Martinkou jsme nelenili a vystoupali po 96 schodech zavěšeného schodiště. Každý schod je očíslován a otextován, takže koukejte pečlivě pod nohy toho před vámi, někdy vás nápisy dobře pobaví.
Podle radaru to vypadalo, že nás déšť nezastihne, i když se mraky kolem honily a vítr se do nás vcelku slušně opíral. Společně s naším pohybem po točitém schodišti jsme se i hezky pohoupali. Rozhledna tedy není pro každého, i když za námi vystoupal po čtyřech i pětiletý člen naší výpravy. V doprovodu své maminky se statečně vypořádal s nepřízní počasí a odměnou mu byl, stejně jako nám, krásný výhled na okolí. I když nebylo tak jasno jako při našem výletu v Českém ráji, bylo se pořád na co dívat. Pokud byste se ztratili a neměli u sebe kompas, pomohou vám cedule se jmény měst, památek a kopců v blízkém i dalekém okolí. Třeba, že tímto směrem dojdete do Paříže. Eiffelovu věž jsem okem hledáčku nespatřil, zato při focení krajiny jsem byl trochu nejistý, jestli mi dříve neodletí čepice nebo mobilní telefon. Naštěstí jsem ale do přírody nevypustil nic, co by se mělo delší dobu rozkládat.
Blížilo se poledne a bylo tedy třeba se zapsat do knihy návštěv, sejít dolů a založit oheň. Děti si hrály s bublifuky a létajícím talířem, ženy připravovaly stolování a muži se do lesa vypravili na sběr padlých větví. Dřeva bylo k dispozici tak akorát, ještě jsme ale museli vybrat, kterou část novin využijeme na podpal. Ohněm byla nakonec zachvácena fotbalová příloha pojednávající o přestupu mezi pražskými "S" - hořela dobře i přes všudypřítomný vítr.
Teď ještě nějaké klacky na buřty a klobásy. Sice jsme nevěděli, že v přilehlé budce budou připravené již použité klacky z předchozího opékání, s přítelkyní jsme však vytasili 4 vysunovací opékací vidlice zakoupené den předem v supermarketu. Ihned se staly hitem a předobjednávky od zbylých členů výpravy se jen hrnuly. Sami jsme do tohoto pátku nevěděli, že se něco podobného prodává. Vůně uzenin, čerstvého křenu s hořčicí či kečupem byly cítit na kilometry a zřejmě přilákaly i ospalce nebo nerozhodnuté výletníky, kteří se báli deště. Během dvou hodin totiž vyhlídkové místo zaplavilo několik skupinek turistů. Na výstup na rozhlednu se tak začaly tvořit i malé fronty.
S Martinkou jsme nejstaršímu malému členovi naší výpravy slíbili druhý výšlap na rozhlednu, takže jsme se přidali do fronty a znovu se vydali na dobrodružnou houpavou cestu k nebesům. To, kolik má rozhledna schodů, jsme se dozvěděli až při druhé návštěvě. Při první jsme ani jeden nedávali pozor a googlit se nám údaj nechtěl - nebylo by to ono. Na své konto jsme si tedy připsali 384 schodů, hlavně pro malého Tomíka to byl velký výkon. Chuděra málem při druhé návštěvě přišel větrem o čepici, ale naštěstí se ji podařilo včas zachránit.
Při návratu k ohništi už bylo prakticky uhašeno a uklizeno, takže jsme se mohli sbalit a skupina 4 dospěláků a 3 dětí s jedním kočárkem vyrazila zpět po naučné stezce dolů k parkovišti. V opačném gardu jsme si znovu vyzkoušeli rozmanité úkoly, obhlédli stav našich nakreslených sluníček a kamenných věží a zbytek cesty trávili hádáním zvířátek a pohádek. Děti od 2 do 5 let cestu zvládaly, ale na některých už byla únava znát, což následně potvrdily fotky z autosedaček, které nám při cestě zpátky do Prahy přišly.
Počasí nám nakonec vyšlo krásně, dešti jsme ujeli akorát, jen při příjezdu do Prahy nám černá mračna trochu osprchovala auto. Suma sumárum se jednalo o pohodovou sobotu strávenou v přírodě, s krásnou vyhlídkou a opékáním buřtů a klobásek. Osobně si nepamatuji, kdy jsem naposledy seděl u táboráku a dělal si oběd, o to víc jsem si tento den ve skvělé společnosti užil. A co vy, zaujal vás tip na výlet nebo máte své oblíbené místo na opékání? Tak či onak, pokud se budete chtít podělit, neváhejte a napište na Facebook či Instagram Tripovníku. Výletům zdar!
PS: Pokud si uděláte výlet na Krušnou horu, nezapomeňte navštívit železný důl Gabriela, kde rudu těžili už staří Keltové. Důl je uzavřený od roku 1973, ale překrásnou zachovanou budovu byste si neměli nechat ujít.
Odkazy na trasu:
- Apllikace Mapy.cz
Krátké výlety 2021
Zajímavosti
- Rozhedna Máminka je věnovaná všem maminkám
- Nachodili jsme 3,5 km včetně 384 schodů (96*4)
- Cestou z vrcholu jsme minuli důl Gabriela na železnou rudu
- Žádné ze tří dětí nepřišlo k újmě
- Děti do 2 let potřebují alespoň 20 minutového šlofíka
Sociální sítě
