Tripovník - Cestování z vlastního pohledu

Destinace naší dovolené byla vybrána, a tak jsme se mohli dát do detailního plánování. Prvním a logickým krokem bylo se dohodnout na kostře celé cesty, konkrétně si rozplánovat milníky a „kritické“ dny, do kterých by měly zapadnout. Jakožto dva krajní body, města příletu a odletu, byly zvoleny vcelku rychle dvě významné metropole. Prvním městem se stalo Orlando, hlavní centrum zábavy nejen na slunné Floridě. Závěr naší cesty se pak nemohl odehrávat nikde jinde než v domovském městě poručíka Kojaka, Přátel a miliónu dalších, Velkém jablku neboli v New Yorku. Nyní bylo zapotřebí vyplnit meziprostor. V seznamu se objevovala místa jako Cape Caneveral, Miami, Tampa či Jacksonville. Zavítat jsme chtěli také například do St. Augustine, Charlestonu, chtěli vidět krásu pohoří Great Smoky Mountais, abychom se následně vrátili k pobřeží a pokračovali do měst Kitty Hawk, Washington nebo Philadelphia.

Významným milníkem se stala právě posledně jmenovaná Philadelphia, která definitivně ovlivnila datum celého výletu tak, aby se mohl uskutečnit můj vysněný baseballový zážitek, za což jsem byl samozřejmě velmi rád. V tu chvíli příliš neřešíte hurikánovou sezónu, prostě jednou foukne, jednou ne, ale zápas je zápas. Ze dvou termínu, které byly na stole, byl po hromadné shodě zvolen ten pozdější a nutno říci, že jsme měli, vzhledem k počasí, dobrou ruku. Pamětníci roku 2019 dozajista zpozorovali ničivý hurikán Dorian, který srovnal se zemí velkou část Baham a pozlobil i dlouhé pobřeží USA. Ne, že bychom se bývali ocitli v prvním termínu v „oku hurikánu“, ale zažili bychom jeho silné dozvuky a dozajista i velkou spoušť, kterou v pobřežních městech napáchal. Takhle jsem si mohl v klidu vychutnat utkání Philadelphia Phillies vs. Miami Marlins konané 27. září, které ustanovilo datum cesty na 16. září až 1. října 2019.

Obrázek: Přehled milníků naší dobrodružné cesty po USA

Je hezké mít vizi cesty, ale co je nejdůležitější? Ano, jistota, že se na místo nějak dopravíte. Bylo tedy třeba vybrat letenky a ideálně co nejdříve dopředu. Čím později nakoupíte, tím bude vstupné na paluby létajících obrů pravděpodobně dražší. Vzhledem k tomu, že jsme ještě dlouho čekali na případného čtvrtého člena posádky, se v našem případě z onoho dříve stalo spíše později. Pokud mě má paměť příliš neklame, letenky jsme kupovali až začátkem července. Ke splnění svého amerického snu bez víza, tedy pokud se nechcete příliš zdržet (nejdéle 90 dní) a máte to štěstí, že jste občanem jedné z „kamarádských“ zemí, potřebujete vyřešit elektronické povolení vstupu - ESTA.

ESTA je opravdu docela prima záležitost, protože nechcete vystávat fronty „na Tržisti“ před Schönbornským palácem, kde sídlí americká ambasáda. Často jsem chodíval okolo a jen ta myšlenka mě dosti odrazovala. To jsem ještě netušil, že i přesto mě napadne si na tento chodník jít stoupnout také, protože vyplňování webového formuláře ESTA bylo, i pro klidného člověka, místy dosti utrpením. Ani ne tak kvůli hodně zvláštním otázkám, ale především díky tomu, že formulář často padal a když jste měli vše několikrát vyplněno, stejně hlásil, že něco chybí. Měl jsem tedy letenky, ale neměl povolení na posvátnou půdu vstoupit. Že by problém dělal můj zbrusu nový biometrický pas? Jak se všude po Evropě dostanete s občankou, na co pasy, že. Tady ho ale bohužel stále potřebujete. Nicméně, po několikátém pokusu, zběsilém mačkání a klikání na všechna možná zákoutí webové prezentace, jsem konečně uspěl a mohl zaplatit taxu 14 dolarů za posouzení mé maličkosti, zda je oprávněná nahlédnout pod pokličku tamních osadníků. Jakožto bezúhonná osoba jsem měl štěstí na rychlé vyřízení, které opravdu bylo v řádu hodin, maximálně dnů.

Obrázek: Biometrický pas, který chodil všude se mnou

Na co dále myslet, kromě toho, že již máte jak přiletět a máte i slušnou teoretickou šanci, že Vás pustí přes brány letiště? Pokud si chcete vybrat asi tak z několika tisíc automobilů na letišti a chcete ho řídit, měli byste myslet na zřízení mezinárodního řidičského oprávnění. Vím, že namítnete, že je to zbytečné… Ono dosti možná je, protože šerif ze zapadákova nebude tomu papíru rozumět. On mu nebude rozumět asi nikdo, i když by to měl být ve spoustě zemí uznávaný doklad. Nicméně, za 50 Kč a krátkou návštěvu úřadu to stojí a máte, když už nic, pocit větší jistoty. To, že i půjčovně aut nakonec stačily naše obyčejné řidičské průkazy, kde si hispánský človíček za pultem asi moc nepočetl, jen potvrzuje, že se z toho moc velká věda nedělá. Opět ale zdůrazňuji, že tomu nemusí tak být všude a pokud vyrazíte, mějte mezinárodní řidičák raději při ruce.

Co je velká otázka, jsou samozřejmě peníze. Jak ty krásně malované, jak se rozplývala paní pokladní na pobočce v bance, tak ty elektronické. Ideálně ve formě kreditní karty, protože USA. Nicméně, i toto pravidlo se dá lehce rozptýlit, protože nám všem vystačily karty debetní. Dokonce i pro půjčení auta. Není ale na škodu alespoň jednu kreditní kartu pro jistotu mít. Jak se za velkou louží platí, to je na celou jednu další kapitolu a určitě se platícího tématu několikrát dotknu. Velkou otázkou je také objem finančních prostředků potřebných na realizaci takovéto dovolené. Kdo je zvyklý cestovat například po severní Evropě, je zvyklý i na jiné ceny, než jsou obvyklé v našich končinách, ve Spojených státech je to hodně podobné. Nejedná se zrovna o levné cestování, ale ceny někdy překvapí. Třeba, že ubytování uprostřed Manhattanu může vyjít levněji než třeba noc na okraji Plzně.

Vybaven vějířem těch krásných, ale dobře padělatelných, Čínou „založených“, dolarů, debetními kartami v USD/CZK měně a hlavně vymožeností, na které jsem měl tu čest spolupracovat – Apple Pay, jsem se mohl vydat na cestu.

Obrázek: TSA zámky, které oceníte vy i zaměstnanci letiště

Blížil se den D a člověk si říkal, jestli má zabaleno všechno důležité. Relativně na poslední chvíli jsem si ještě odskočil koupit dva speciální TSA zámky na kufr. Určitě doporučuji jako must have věc, protože po přečtení několika zkušeností s vytrženými zámky společně se zipy, jsem chtěl, abych nevystoupil v Orlandu pouze s příručním zavazadlem. Nejdůležitější a nejhodnotnější věci sice máte u sebe na palubě, ale nechcete začít dovolenou s řešením, že máte rozbitý kufr a ideálně poztrácené veškeré náhradní oblečení. Ne, že by člověk tolik bazíroval na svých trenkách, ale asi víte, co myslím. Letištní pracovníci se totiž nechovají v případě podezření nebo namátkové kontroly zavazadel zrovna v rukavičkách. Představte si, jak se dobýváte do konzervy, když nemáte po ruce zrovna vhodný otvírák. Když si uvědomíte, jak pak může ta plechovka vypadat, stejně tak může dopadnout i vaše zavazadlo. Buď tedy nemějte žádný zámek nebo kupte TSA.

Před osudným dnem startu ještě do iPhonu instaluji veškeré dostupné aplikace letišť a stahuji offline mapy států, které máme v úmyslu navštívit. Orlando sice slibuje wifi, ale vzhledem k tomu, že přílet bude v nočních hodinách a SIM kartu jsme si naplánovali nakonec koupit až na místě, tak jistota je jistota. Nechcete totiž v noci bloudit v půjčeném autě po neznámém městě a hledat místo vašeho zabookovaného hotelu.